DEKONSTRUKTOR - Eating the universe Tape out now (Doom Indus
Auteur
Message
scumflesh
Nombre de messages : 528 Localisation : Nord Date d'inscription : 04/03/2012
Sujet: DEKONSTRUKTOR - Eating the universe Tape out now (Doom Indus Mer 8 Aoû - 10:58
DEKONSTRUKTOR Eating the universe Tape. Out now!
DEKONSTRUKTOR is a russian band that dwells in the realms of doom and disruption since almost ten years. Evolving on a crushing doom metal basis, the style of the band also comes with influences of old industrial and experimental music.
The outcome sounds greasy, quite suffocating, infernal, rusty, disconnected, epic, quite tortured, and can remember the industrialized doom disconnection of GODFLESH (Streetcleaner), the doom and fuzz of ELECTRIC WIZARD (In a more tortured manner), the industrial subprojects that came from the extreme metal scene in the early 90's, perhaps the most monolithic moments of very early CATHEDRAL, the heaviness of the swiss band SLUDGE (Naked scarecrow),with touches of VOIVOD...
Listen:
This is the tape rerelease of their first album "Eating the universe", initially available only on Russian labels. Now released in Europe by VISCERAL CIRCUITRY Records. This comes as a black cassette with sticker. Pro printed color cover.
An interview of the band will follow on NIHILISTIC HOLOCAUST Webzine.
..
scumflesh
Nombre de messages : 528 Localisation : Nord Date d'inscription : 04/03/2012
Sujet: Re: DEKONSTRUKTOR - Eating the universe Tape out now (Doom Indus Sam 22 Sep - 11:28
An interview of DEKONSTRUKTOR is now online on NIHILISTIC HOLOCAUST Webzine. Check it out to learn more about this Russian Doom metal/ Acid metal band.
LORDS OF METAL Webzine (Hol) Somebody reading this depressed? Then browse on, because the album 'Eating The Universe' by the Russian Dekonstruktor might suck the last bit of zest for life from your body. And that for the second time, because this album is a re-release. The original saw the light of day already in 2014, so to speak, because the music sounds like it is completely written and recorded in the dark. The gloomy atmosphere that the songs evoke feels somewhat raw if you just stepped out of the positive vibes of Christmas, but music should leave an impression and that is what 'Eating The Universe' really does. Dekonstruktor plays doom metal of the slowest kind and with minimal instrumentation, very low tuned and distorted, so it's not an easy one. But it is challenging music, because the band also experiments with a-typical song structures. If you need some points of reference, you can think of a mix between Godflesh and Electric Wizard. The songs have a long, slow build up which is common in this genre, but for example the last two minutes of the title track are of a certain beauty. So if you like music that challenges you, if you are not averse to any experiments and your mind is open to some extraterrestrial sounds, then you should definitely listen to 'Eating The Universe'. This is typically an album that evokes conflicting thoughts. First basic reaction is 'what the fuck is this?' but then you wake up from a certain daze and it appears that you have listened to the entire album on repeat five times. So good luck to you.
BATTLE HELM Webzine I love music in all its shapes and forms but even I have my limitations. And as much as I am open to discovering new things every now and then I do stumble upon things that make even me speechless. Sometimes because it is so good that I don’t know what to say, and sometimes because it is so beyond description. DEKONSTRUKTOR are not that hard to understand. This is heavy, drone-like doom with a slight psychedelic touch. Not too much variations but then you don’t really need that much variation to make it good. And this is the kinda stuff that I like. Heavy as hell and slower than paint drying. 3,5/5
ROCKBLOG BLUESSPOT Webzine (Ger) (as) Dieses Album wurde schon 2014 in rein digitaler Form veröffentlicht und erschien drei Jahre später auch auf physischem Tonträger. Es ist das Debüt der umbenannten „Moon Mistress“ und steht im Zeichen des Doom Metal der pechschwarzen Sorte. Somit hält es Vergleichen mit dem aktuellen, facettenreicheren und letztlich nicht nur immerzu heavy drückenden Schaffen der Russen nicht stand. Der Sound von „Eating the Universe“ bleibt über alle sechs Songs hinweg ungehobelt, ja nicht einmal zaghaft glatt poliert. Somit erinnern „Dekonstruktor“ in vielen Momenten an „Acid King“ oder eine völlig entschleunigte Version von Eyehategod. Davon abgesehen, dass es sich bei den Mitgliedern um verkappte Südstaaten-Amerikaner zu handeln scheint, haben sie den Dreh perfekt raus, wenn es darum geht, ihren Hörern das Gefühl zu vermitteln, in die Leere gesogen zu werden. Nach kurzem Intro verbreitet das neunminütige Titelstück mit praktisch nur einem getragenen Riff und verhallten Rufen statt Gesang eine verzweifelte Stimmung. Am Ende heulen die Gitarren kurz auf, ehe das Trio in den Planierraupen-Modus wechselt und uns mit etwas schnellerem Achtel-Rhythmus plättet. Unschön ist dabei der Umstand, dass die Frequenzspitzen produktionsbedingt „geclippt“ werden. Nicht dass man darum fehlenden Druck bemängeln müsste … Nach der kurzen Hardcore-Eruption „14“ entfaltet sich mit „To The Red Part 2“ ein in Teilen melodischer Zwölfminuten-Track, den man auch deshalb als Fixpunkt des Albums ansehen kann, weil er mittig platziert wurde. In jedem Fall verdichten „Dekonstruktor“ in diesem Stück all ihre Vorzüge: Plakative Härte, eine subtil klaustrophobische Atmosphäre und einfach auch eine stimmige Spannungskurve, die ohne doppelten Boden auf Musiker mit Verstand hinweist. Gerade Gitarrist und Schreihals Garish weiß, was er da tut, und wohingegen „Mindcutter“ als kürzeste Nummer zugleich auch die zugänglichste ist, tobt sich die Band im nach ihr selbst benannten Finale hemmungslos aus, ohne dass man die zweite Hälfte (nach 15 Minuten Spielzeit folgt eine kurze Pause) ernst nehmen müsste. Hierfür haben „Dekonstruktor“ nämlich lediglich Störgeräusche aufgenommen, die man getrost außen vorlassen darf. Selbst wenn sich „Eating the Universe“ nicht mit dem gegenwärtigen Stand der Dinge bei der Gruppe vergleichen lässt, ist die Scheibe zumindest Freunden derber Sludge-Mucke eine bis zwei Rotationen wert; an die Größen des Genres reichen „Dekonstruktor“ trotz ihrer unleugbaren Qualitäten nicht heran, zumal die Klassiker in diesem Bereich ohnehin schon geschrieben wurden und es schwer ist, etwas wenigstens Gleichwertiges nachzureichen.
scumflesh
Nombre de messages : 528 Localisation : Nord Date d'inscription : 04/03/2012
Sujet: Re: DEKONSTRUKTOR - Eating the universe Tape out now (Doom Indus Dim 14 Avr - 10:25
New review of DEKONSTRUKTOR From FOBIA Webzine (Cze):
Visceral Circuitry Records si nedají říct. (úsměv) Jimi vydané nahrávky zatím dostaly skoro pokaždé do nosu, přesto se znovu nezdráhali utratit peníze za poštovné a poslat nám další vydaný nosič. Tím je tradičně magnetofonová kazeta, i tentokrát obsahující starší dílko, nyní od ruské kapely DEKONSTRUKTOR. Ta oficiálně existuje od roku 2014, ale předtím fungovala zhruba pět let pod názvem THE MOON MISTRESS a vydala celkem pět nahrávek různých formátů. „Eating the Universe“ je pak debutem pod novým názvem, po něm následovaly další čtyři počiny. Celkem tedy trio muzikantů za deset let disponuje deseti vydáními, nicméně žádného většího věhlasu se mu zatím asi nedostalo. A když poslouchám hodinový materiál nahraný v roce 2013, vydaný v roce 2014 digitálně a na kazetě, v roce 2017 na CD a loni znovu na kazetě, myslím, že kapelu žádný věhlas nepotká. Možná to tak i chce, na Bandcampu má jako jeden z tagů uvedeno lo-fi, což vysílá signál, že nahrávka vznikala v polních podmínkách, nejspíš u někoho doma – obal uvádí, že to bylo v Redgates Chamber, což může být prakticky cokoliv. Z „cokoliv“ vylezl zvuk přímo odpudivý. Schválně nepíši špinavý, protože i ten může mít své kouzlo i význam; tady mi to přijde samoúčelné a to, že místy hlasitost kolísá, je protivné a poslech akorát otravuje. On tedy není snadný obecně, protože Rusové nehrají ten svůj stoner/doom jako většina žánrových kapel. Jdou na to po svém, místy koketují i s noise, možná i s grunge, možná i s něčím dalším. Mně je to ale tak nějak fuk, protože mi ta hodina přijde nekonečná. Respektive mi přijde nekonečná už titulní skladba, která následuje po krátkém noise intru. Devět minut truchlohry, která začíná jako funeral doom metal a postupně se převalí i k tomu stoneru. Prim hraje brutálně zbustrovaná kytara, bicí i basa se drží zkrátka, což nelze říci o vokalistovi (nejspíš jím je kytarista, ale obal autora hlasu neuvádí), který kvílí protivným hlasem. V druhé polovině to s kvílením zkouší i kytara, ale přijde mi, že je úplně rozladěná a že na ni hraju já (neumím ji ani vzít do ruky – smích). Tohle je opravdu jen pro silné nátury, místy mi to připomíná pomateného Davida Voru a jeho VENUSIAN DEATH CELL. Po dalším předělu („14“) následuje druhá sáhodlouhá píseň, tentokrát s lehkým závanem psychedelie, ale zpočátku i vcelku chytlavými momenty, v nichž kytara produkuje i melodii, která nezní úplně marně; nicméně tahle poloha netrvá věčně a opět to postupně nabírá směr bahno a zmar. Což jsou u doom metalu záležitosti vítané, jen kdyby byly podané s jiným fortelem. „Mindcutter“ a návrat vokálu, opět velice specifického (= falešného), doplněného drnčením kytary a sporadických úderů do bicích. To pravé peklo přichází s třicetiminutovou skladbou mající shodný název s kapelou. Dlouhé minuty se omílají stejné ponuré riffy a poslední třetina je o záznamu zvuku z průměrně děravého včelínu. Radek Kopel by to možná dokázal ocenit, já jsem po jednom poslechu na pokraji sil. V podstatě nechápu význam podobných projektů, které staví na tom, že nic moc neumí – a nejspíš z toho dělají přednost. A nejspíš ani nechtějí hrát něco jiného, protože po pěti letech existence by se někam musely posunout. Kazeta je zabalená do vcelku slušného čtyřstránkového bookletu, v němž jsou uvedeny všechny potřebné informace, texty, na titulce hmyz (prý originální fotka) a uvnitř další fotka, nějaké stavby, u níž mi dost dlouho trvalo, než jsem pochopil, kde má spodek a kde vršek. Obal je v kombinaci červené a černé, stejně jako všechny grafické výstupy kapely. Ctrl C z předchozí recenze na produkt VCR: Celkově nevidím důvod, abych se k nahrávce v budoucnu vracel… podprůměrné dílko, které potěší pár sběratelů neznámých rarit, kapelu, její kamarády plus vydavatele, kterého asi baví vydávat různé kuriozity.
Accueil 
